Syndrom vyhoření

Vyhoření je fenomén dnešní doby. Jedná se o stav, do kterého se dostáváme důsledkem přepracovanosti, nenaplněných přání a tužeb, neuspořádaného osobního života i změn, které přinášejí přibývající léta. V zásadě se dá říci, že se ztratí naše motivace cokoliv dělat a my postrádáme smysl toho, proč tu jsme.

Je to podobné, jako když ohni dojde palivo. Není čím přiložit, a tak zmizí i plameny a oheň vyhasne. Plameny - to jsou naše emoce, které nás v životě dokáží zahřát, nadchnout a bez kterých je tma a zima. Plameny jsou však jen důsledkem paliva, které používáme. Podle toho, jaké používáme palivo a kolik jej je, budou velké a trvalé naše plameny. Nemůžeme očekávat plameny bez paliva, stejně jako nemůžeme očekávat emoce bez potřebných hodnot v našich životech. Nemůžeme svůj život stavět na emocích, ale hodnotách.

Naše emoce jsou závislé na okolí, náladě, druhých lidech… Jelikož se tyto okolnosti velmi rychle mění, kolísají i naše emoce. Existuje však kvalitní palivo (hodnoty) pro naše emoce, stejně jako i celá řada pastí, které nás dostanou do stavu vyhoření.

První past spočívá v tom, že svou hodnotu odvozujeme od toho, jak se nám daří a čeho jsme dosáhli. Ani sebevětší úspěch však do našeho života nikdy nepřinese stabilitu a dlouhodobou pohodu. Hodnota člověka není závislá na tom, kolik má peněz a jak je úspěšný, i když si to podvědomě myslíme. Když něčeho dosáhneme, na chvíli se cítíme spokojeně, ale již po krátké době se nám to zdá málo a my se zase ženeme dál. Naše hodnota spočívá v tom, kým jsme a jak myslíme, ne v tom, kolik toho děláme a máme.

Do další pasti spadneme, pokud svou hodnotu odvozujeme od toho, jak nás přijímají druzí. Právě naše snaha získat potvrzení od lidí je jednou z příčin vyhoření, protože lidem se nikdy nedokážeme zavděčit. Musíme si uvědomit, že naše štěstí nenajdeme v hlavách ostatních (tedy v tom, co si o nás myslí). Náš život nestojí na tom, kolik lidí s námi souhlasí, nebo nesouhlasí, ale na našich vlastních názorech.

Mezi další pasti počítám jednostranný život. Snadno se v dnešním světě, který je zaměřený na výkon a hodnotí člověka podle dosaženého vzdělání, titulu či úspěchu v práci, zaměříme na své studium nebo kariéru, aniž bychom rozvíjeli svůj osobní život. Člověk potřebuje kromě práce i čas na odpočinek, přátele a své zájmy. Jednostrannost v našem životě dříve nebo později způsobí vyhoření. Neustálou prací nepomůžeme druhým ani sobě. Naše práce nás má bavit a rozvíjet, přesto však nesmíme zapomínat i na další zájmy, které dodávají našemu životu rovnováhu.

Pastí se snadno stane i perfekcionismus, který nás žene dopředu, a my jeho vlivem nejsme spokojeni s ničím, co máme. Chceme, aby byly lepší naše děti, pracovní výsledky, bankovní konta, postavení v práci nebo naše vědomosti. Základem pokroku a vývoje je nespokojovat se s málem a jít dál, přesto nám nesmí v životě chybět vděčnost za to, kam jsme došli a co máme. Být vděčný za to, co mám, je opravdové bohatství.

Tyto pasti spojuje jeden základ, kterým je naše sobectví. Všechny nás uzavírají do sebe a ženou k výkonu, jehož následkem je právě stav vyhoření, ve kterém si připadáme sami. Naše úsilí dostat svůj život na nějaký pomyslný vrchol v té či oné oblasti nás ve skutečnosti izoluje od druhých. Investovat do přátelství a dlouhodobých vztahů je velká ochrana před vyhořením, kterou často přehlédneme.

Přátelé, vděčnost, odpočinek i zábava jsou hodnoty, které nás chrání před stavem vyhoření. Nejdůležitější základ pro zdravý a vyvážený život však můžeme najít jen v přijetí, které máme ve vztahu se svým Stvořitelem, a ve vizi, kterou v tomto vztahu nalezneme. Všechno ostatní pomáhá jen krátkodobě a rychle se mění v popel. Vědomí, že tu nejsem náhodou a můj život má jasné poslání od Stvořitele, je ta největší hodnota.

V Bibli je napsáno toto slovo:

Izajáš 49

Hospodin mě znal ještě dříve, než jsem přišel na svět. Když jsme byl v lůnu své matky, znal mě mým jménem. Po celou dobu mě chránil svou dlaní. Povolal mě jako svůj nástroj, ostrý šíp ve svém toulci. Řekl mi, ustanovil jsem tě svým služebníkem a na tomto světě chci skrze tebe ukázat svou slávu a moudrost. Pochopil jsem, že má vlastní snaha je marná, nadarmo se namáhám a snažím. Můj život má v rukou Hospodin, zbytečně plýtvám své síly, mé právo a spravedlnost je u Hospodina. On je má odměna. Hospodin mě stvořil v těle mé matky a povolal mě za svého služebníka, on mě vyzbrojil svou mocí a má pro mě své poslání.

Evoluce, která tolik ovlivňuje naše myšlení, nám říká: "Jsme tu náhodou a vše záleží jen na mém úsilí a náhodě."

Stvoření podle Bible říká: "Je tu pro mě připravený konkrétní plán, někdo mě zná a počítá se mnou, protože mě stvořil."

Poznání Stvořitele a jeho přijetí nám přináší bezpečí, jistotu a pokoj, díky kterému si dokážeme užívat odpočinku stejně jako práce, přátelství s lidmi i určité nezávislosti na jejich názorech, vděčnosti stejně jako jasné vize, která nás posouvá dál.

Vyhoření bývá důsledkem jednostranného života zaměřeného na vlastní potřeby. Osobní vztah s mým Stvořitelem mi poskytuje širší rozhled, protože mě zbavuje sobectví.