Poznejme skutečného nepřítele

Současná situace v Evropě nás vede k zastavení a zamyšlení nad podstatou islámu, který začíná být aktuálním problémem i v našich končinách.

Ve spádu událostí vstřebáváme informace z médií a hodnotíme jednotlivé události i souvislosti na základě momentálních pocitů. Navíc trpíme často nedostatkem informací, a tak přejímáme názory jedné, nebo druhé strany. Pojďme se podívat do vlastní historie a definujme si pravdivě islám - nikoliv jako náboženský systém, ale jako ideologii podněcující ke genocidě.

Z historie

Druhou světovou válku začalo Německo, ale přispěl k ní i laxní postoj Francie a Anglie. Po první světové válce si všichni přáli klid a mír, žili v domnění, že svými ústupky rozpínavému Německu tento mír v Evropě zajistí. Podceňování situace, zaměření na blaho lidí a neochota riskovat svou pohodu otevřelo dveře největšímu válečnému konfliktu v historii. Západní svět se v té době sám paralyzoval doktrínou appeasementu - tzn. ustupování agresivním stranám: Rusku, Itálii, Německu. 

V dnešní době je podobně nebezpečná myšlenka multikulturalismu, která zastává stanovisko, že v jednom demokratickém státeˇ mohou spolecˇneˇ žít nejen jednotlivci, ale i skupiny s ru°znou kulturou. Jejím cílem je politicky sjednotit všechny obcˇany bez ohledu na jejich pu°vod, rasu cˇi prˇesveˇdcˇení. Tato myšlenka může částečně fungovat, ale ani ve své podobě asimilacˇní, prˇedpokládající prˇijetí veˇtšinového jazyka a kultury menšinou, ani diskriminacˇní, počítající se vznikem menšinových enkláv nebude fungovat s lidmi vyznávajícími islám. Takové soužití skončí dřív nebo později genocidou.

První světová válka zanechala na životech lidí tolik bolesti a strachu, že jako reakce přišel postoj vyjádřený v appeasementu. Místo ochrany míru však umožnil zlu se ještě více rozvinout v druhé světové válce. Po ní byla sepsána v roce 1949 Deklarace lidských práv. Z tohoto nezávazného dokumentu vycházely pak další zákony, postoje a ovlivňovala jednání politiků a skupin. Vše mělo být zaměřeno na lidskou svobodu a blaho bez ohledu na vyznání, národnost s velkým du°razem kladeným na toleranci všeho druhu, prˇicˇemž nebyly zdůrazněny mechanismy, jenž  by mohly zabránit zneužití těchto deklarovaných práv a svobod.

Veškeré rozpory mezi národy v Evropě zůstávaly pod povrchem a celosvětově se tento stav nazýval studená válka. Po pádu železných opon se myšlenky Deklarace rozvinuly mezi národy ještě plněji a díky volnému trhu a tržnímu hospodářství blahu člověka nic nebránilo. Jakýmsi ztělesněním prosperity a bezpečí se stala myšlenka Evropská unie, k jejímuž vybudování vzhlížela většina Evropy. Právě myšlenka jednotné Evropy založená na tradici humanismu, lidských práv a svobod se nám však dnes stává stejně nebezpečnou jako appeasement před druhou světovou válkou.

To, co nás mělo chránit a přinášet blahobyt, se stává děravou lodí, do které teče voda. Naším nepřítelem dnes není hitlerovské Německo, ale islám.

Demokracie

Úkolem demokracie je být nositelem demokratických principu°. Pokud obcˇané nejsou pro demokratický systém dostatecˇneˇ vyspeˇlí, demokracie nefunguje, což lze vidět v zemích, kde jsme se snažili zavést demokracii tím, že jsme vojenskou silou svrhli nedemokratickou vládu a pomáhali nastolit jinou, která bude respektovat alesponˇ formální znaky demokratického systému. Jestliže však obcˇanu°m, jejichž myšlení není demokratické, dáme rozsáhlé demokratické svobody, bývá výsledkem chaos, v jehož du°sledku se dostanou k moci extrémní síly. Demokracie je dlouhodobý proces, který byl například v naší zemi zastaven v únoru 1948. Následné období totality zásadně změnilo myšlení a chování lidí, takže i když nám listopad 1989 přinesl vnější svobodu a demokracii, naše poničená morálka způsobila, že tržní hospodářství podpořené kupónovou privatizací skončilo rozkradením velkého množství majetku.Příliš tolerantní postoje Václava Havla nám pak neumožnily vyrovnat se se svou minulostí a odsoudit jasně komunismus

Demokracie je užitečná, jen pokud nese demokratické principy. Jako například:

•  ochotu dodržovat etická pravidla,
• být si vědom svým povinností, nejen uplatňovat svá práva,
• nežít na úkor druhých, ale sám na sebe,
• respektovat práva druhých
• atd…

Výchova k takovým pravidlům musí nastat už v dětství. V této výchově nám však nohy podráží zákony zarucˇující mladistvým do jistého veˇku beztrestnost, aniž prˇenášejí trest na rodicˇe, nebo zákony omezující rodicˇe trestat své deˇti. Stejně tak Deklarace základních práv a svobod, která svým jednostranným du°razem kladeným na práva potlačuje v lidech vztah k povinnostem a zodpoveˇdnosti. V době vzniku této listiny nehrozila tak silně islamizace Evropy jako dnes a byla prˇirozeným důsledkem válecˇných hru°z, po kterých se lidé přiklonili k velké toleranci, která nakonec naši společnost postupně ničí. Deklarace se tak svým dopadem dá srovnat s již zmíněným appeasementem, který umožnil rozpínavost hitlerovskému Německu. Myšlenky Deklarace však v současné době umožňují rozpínavost islámu.

Deklarace Cˇlánek 2„Každý má všechna práva a všechny svobody, stanovené touto deklarací, bez jakéhokoli rozlišování, zejména podle rasy, barvy, pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního pu°vodu, majetku, rodu nebo jiného postavení.“

Korán uznává jen jedno náboženství, kterým je islám. Korán prˇikazuje muslimu°m bojovat za rozšírˇení islámu do celého světa, podrˇízení všech zemí a lidí právu šaría pomocí džihádu a prˇevést všechny lidi na jediné náboženství, kterým je islám. K tomu je možné použít jakékoli prostrˇedky, vcˇetneˇ genocidy. Muslimové svobodu náboženství využívají, ale rozhodně ji neuznávají. Člověk, praktikující islám a dodržující právo šaría, má Deklarací zajištěná všechna práva a svobody.

Deklarace Cˇlánek 18„Každý má právo na svobodu myšlení, sveˇdomí a náboženství; toto právo zahrnuje v sobeˇ i volnost zmeˇnit své náboženství nebo víru, jakož i svobodu projevovat své náboženství nebo víru, sám nebo spolecˇneˇ s jinými, atˇ verˇejneˇ nebo soukromeˇ, vyucˇováním, provádeˇním náboženských úkonu°, bohoslužbou a zachováváním obrˇadu°.“

Odstoupení od islámu je podle práva šaría trestáno smrtí. Za odstoupení se nepovažuje jen výslovné odstoupení, ale trˇeba pouhé neplnění povinností prˇedepsaných Koránem. Islám nesmíme považovat za náboženství, ale ideologii a právní systém podrobneˇ vymezující obcˇanský život muslima. Náboženské normy nejsou od obcˇanských oddeˇlitelné.

Jeden z principů demokracie je pomoc druhým, pokud ji poskytnout mohu. Tato pomoc však musí mít jasná pravidla, aby nakonec neohrozila nás samotné. Měli bychom pecˇliveˇ vážit, komu prˇiznáváme státní obcˇanství a mělo by to být pouze lidem, kteří jsou ochotni prˇijmout naši kulturu, hodnoty a podřídit se našim zákonu°m. Deˇtem narozeným v naší zemi a rodinným prˇíslušníku°m nesmíme udělovat  obcˇanství automaticky podle místa jejich narození, ale ponechat dle obcˇanství rodicˇu°. Musíme vyžadovat závazek rodičů, že budou své děti vychovávat podle požadavku° naší spolecˇnosti. Pokud to nebudou plnit, musíme mít možnost jim státní prˇíslušnost odejmout. Prˇíslušníky národnostních menšin bez státní prˇíslušnosti musíme mít možnost kdykoliv vyhostit. Ve všem co dělá naše zahraniční politika, musí být na zřeteli, aby nebylo ohroženo naše vlastní obyvatelstvo.

Ideologická genocida

Evropu v posledních sto letech ohrožovaly tři nebezpečné politické systémy:

• nacismus, který si chtěl podrobit svět ve jménu rasy,
• komunismus, který si chtěl podrobit svět ve jménu politické ideologie
• a islám, který si chce podrobit svět ve jménu náboženského poslání.

Musíme si však uvědomit, že islám není náboženstvím, ale svými projevy a učením patří mezi politické ideologie, stejně jako nacismus a komunismus. Druhem své totality a prˇikázanou genocidou je dokonce prˇevyšuje. 

V Úmluveˇ o prevenci a postihu zlocˇinu° genocidy (Resoluce OSN 260 z roku 1948) se píše:

• Cˇl. I Smluvní strany potvrzují, že genocidium, atˇ spáchané v míru, nebo za války, je zlocˇinem podle mezinárodního práva a zavazují se proto zabranˇovat mu a trestat jej.
• Cˇl. II V této Úmluveˇ se genocidiem rozumí kterýkoli z níže uvedených cˇinu°, spáchaných v úmyslu znicˇit úplneˇ nebo cˇástecˇneˇ neˇkterou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou:
• 1. usmrcení prˇíslušníku° takové skupiny;
• 2. zpu°sobení teˇžkých teˇlesných ublížení nebo duševních poruch
• cˇlenu°m takové skupiny;
• 3. úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají prˇivodit její úplné nebo cˇástecˇné fyzické znicˇení;
• 4. opatrˇení smeˇrˇující k tomu, aby se v takové skupineˇ bránilo rození deˇtí;
• 5. násilné prˇevádeˇní deˇtí z jedné skupiny do jiné.
• Cˇl. III Trestné jsou tyto cˇiny:
• 1. genocidium;
• 2. spolcˇení k spáchání genocidia;
• 3. prˇímé a verˇejné podneˇcování k spáchání genocidia;
• 4. pokus spáchání genocidia;
• 5. úcˇastenství na genocidiu.

Islám naplnˇuje témeˇrˇ všechny body charakterizující genocidu podle cˇ. II, protože cílem džihádu je úplné znicˇení všech neislámských náboženských i nenáboženských skupin

Úryvky z Koránu, které toto tvrzení dokládají:

• "Boj je vám prˇedepsán" (korán 2:216);
• "Zabíjejte je, kdekoliv je najdete" (korán 4:89);
• "Bojujte proti modloslužebníku°m jako jeden muž" (korán 9:36)
• Uzavírání prˇátelství a dohody o pomoci (trˇeba jen jednostranné) s „neveˇrˇícími“ Korán zakazuje (verš 4:89), kladení nástrah  prˇikazuje (verš mecˇe 9:5).

Co z toho vyplývá

Genocida provádeˇná nacisty je dodnes jednoznacˇneˇ odsuzována a nacistické organizace jsou zakázány. O genocideˇ provádeˇné komunisty se sice mluví, ale komunistické strany dále existují, aniž byly prˇinuceny se od své minulosti jednoznacˇneˇ distancovat, což je velká škoda. Genocida provádeˇná v minulosti i soucˇasnosti vyznavacˇi islámu je však pro nás dnes daleko nebezpecˇneˇjší a měli bychom ji brát vážně.

Musíme o islámu veřejně hovořit jako o politické ideologii, která je nebezpečná, a znemožnit islámu požívat ochrany lidských práv jako náboženství, naopak meˇl by být posuzován podle „Úmluvy o genocideˇ“ stejneˇ jako naprˇíklad nacismus.