Proč platit za školu dvakrát?

Socialismus a jeho zvyky stále ohrožují naši demokracii. Tento stav můžeme pozorovat i na tom, jak některým politikům stále leží v žaludku vyrovnání státu s církvemi, byť se jedná o zanedbatelnou částku (0,17 desetin procenta rozpočtu) v porovnání např. se sumou, kterou platíme na dotacích za solární energii. Na celém vyrovnání je však důležitá především skutečnost, že se vrací to, co bylo socialistickým zřízením ukradeno. I když jsem psal na dané téma již řadu pojednání vycházejících z této základní premisy, musím se k tomuto tématu opět vrátit. Jelikož se politikům nedaří zpochybnit právě výše uvedenou premisu a to, co jejich předchůdci v minulém století vzali, si dál udržet ve státní správě, hledají způsob, jak vzít peníze církvím jiným způsobem. Místo toho, aby podporovali občanské iniciativy nabízející různé alternativy vzdělávání, rozhodli se posílit státní školství a ušetřit peníze tím, že odříznou vše ostatní. V éteru zaznívá výzva, aby si církve hradily provoz svých škol samy, když získají peníze z tolik diskutovaného vyrovnání. A zároveň s nimi chce ministerstvo školství odříznout i školy soukromé. "Soukromníci mají přece peněz dost a k čemu je v naší zemi soukromé vlastnictví a iniciativy." Ministr školství v duchu padesátých let minulého století připravil návrh, který má vše napravit a normalizovat. Návrh ministerstva školství počítá s tím, že soukromým a církevním školám sebere příspěvek na provoz.

Podívejme se proto, kdo co platí:

Stát vyplácí přes ministerstvo školství každé škole příspěvek na žáka. Myslím, že je to správné, protože vzdělání našeho národa by mělo být v zájmu všech daňových poplatníků. Ze svých daní tak vlastně částečně dotujeme vzdělání další generace, která nás bude živit ze svých daní, až my sami budeme v důchodu.

Provoz školy platí vždy zřizovatel - u státních škol se jedná o obce a kraje, u církevních příslušná církev a u soukromých je to právnická osoba, která školu provozuje. Ovšem církevní školy a v některých případech i školy soukromé dosáhnou na dotaci od státu, kterou mohou použít na provozní náklady.

Podívejme se, jaké peníze má daný zřizovatel k dispozici:

Státní škola: zřizuje ji stát a platí se ze státní kasy. Vzdělání je pro studenty v těchto školách bezplatné. To však není úplně pravda, protože stát žádné své peníze nevlastní - stát hospodaří s penězi, které vybere na daních od nás, občanů. Státní školu tedy platíme plně ze svých daní všichni, i když na ni své děti neposíláme. 

Soukromá škola: zřizuje ji právnická osoba, která financuje provoz z příjmů (většinou pak ze školného, které platí rodiče studentů), v některých případech dosáhne na státní příspěvek na provoz. Pokud mé dítě studuje soukromou školu, platím mu studium formou školného. Zároveň prostřednictvím odvedených daní přispívám na provoz státních škol, té mé pouze pokud v případě, že pobírá státní příspěvek na provoz. 

Církevní škola: zřizuje ji některá z církví a financuje ji částečně ze státního příspěvku na provoz, částečně ze svých zdrojů (příjmy z pronájmu, ze školného atd.). Pokud mé dítě studuje církevní školu, platím toto studium formou školného (někde) a zároveň prostřednictvím odvedených daní opět dotuji i školy další, stejně jako tomu bylo v případě školy soukromé.

Ministerstvo školství tvrdí, že "… v případě financování církevních škol dojde ke změně v okamžiku majetkového vyrovnání s církvemi." K němu ale stále nedošlo (došlo pouze k první splátce a ty další budou vypláceny ještě následujících dvacet let), zatímco stát už připravuje změnu, která má "sjednotit podmínky všech typů škol." Církevním i soukromým školám tedy odebere příspěvek na provoz.

Co se stane, pokud navrhovaná novela "odstřihnutí daných škol" projde:

Soukromá škola: provoz hradí zřizovatel - tedy právnická osoba, která školu provozuje. Jako rodič hradím skrze školné provoz této školy a státu přispívám na provoz státních škol ze svých daní.

Církevní škola: provoz hradí zřizovatel - tedy církev, která školu provozuje. Jako rodič hradím skrze školné provoz této školy a státu přispívám na provoz státních škol ze svých daní.

Státní škola: provoz hradí zřizovatel, tedy stát (skrze obce a kraje) z peněz daňových poplatníků a to i těch rodičů, kteří platí školné na soukromých či církevních školách. Jako rodič dítěte, které zde studuje, platím toto studium ze svých daní a ještě mi na něj přispívají rodiče, jejichž děti studují na školách soukromých a církevních.

Připadá Vám taková situace jako "sjednocení podmínek pro všechny typy škol"? Mně připomíná padesátá léta minulého století. Jako rodič se tak musím smířit s tím, že pokud pošlu své dítě do soukromé nebo církevní školy, budu platit studium 2x (jednou na školném a podruhé na daních) a pokud na to nemám, budu muset své dítě poslat do školy státní. V dobách komunismu určovala možnosti vzdělání politická orientace. Lidé ve straně mohli poslat své děti na prestižní školy. Tímto návrhem ministerstva bude vzdělání našich dětí určováno množstvím peněz daleko více než doposud. Zvláště lidé s menšími příjmy si nebudou moci pro své děti dovolit školy soukromé, často kvalitnější než ty státní. I dnes platí, že kdo má více peněz, může si dovolit zaplatit svým dětem soukromé školy, tato disproporce se však ještě zvětší, což na vlastní kůži pocítí hlavně lidé na menších městech. 

Nejsem obecně příznivcem vybírání daní od lidí a jejich přerozdělování státem zpět. V otázce školství však vnímám, že by stát měl podporovat vzdělání dalších generací i možnosti různých alternativ výuky. Svými dotacemi by měl alespoň částečně snižovat sociální disproporce jedinců ve vztahu ke vzdělání. Rozhodně souhlasím s tím, aby se "sjednotily podmínky všem typům škol”! Tím, co stát chystá, však rozhodně ke sjednocení podmínek nedojde, naopak nastane výrazné finanční zvýhodnění škol státních a omezení všech dalších alternativ vzdělávání. Některé školy budou muset svou činnost ukončit, protože ze dne na den nebudou mít dostatek financí na provoz, a mnozí rodiče nebudou moci jinak, než přihlásit své dítě na státní školu, jejíž úroveň vzdělávání je často v katastrofickém stavu.

Naše ministerstvo školství by se mělo zabývat tím, jak školství reformovat a dát školám větší autonomii, než jak posilovat svou moc. Pokud by se měly skutečně srovnat podmínky pro všechny typy škol, musel by stát přinejmenším poskytnout odpovídající daňovou úlevu těm, kdo si vyberou studium na škole, kterou stát nezřizuje, nebo přispívat stejným dílem na každého studenta jakékoli školy.

Dochází k situaci, kdy stát v touze všechno kontrolovat postupně likviduje současný vzdělávací systém místo toho, aby jej měnil k lepšímu. Senát minulý týden vrátil sněmovně podobně nevyvážený zákon o dětských skupinách s nadějnými pozměňovacími návrhy. Je ale otázkou, jak se k němu současná sněmovna postaví a kdy se z dobrovolné registrace, kterou senát dnes navrhuje, snadno stane registrace povinná. Pohybujeme se na velmi tenkém ledě a stále nás ohrožuje socialistický model kontroly státu, který upírá lidem osobní iniciativu a vytváří z nich stádo. Pro některé politiky je stále příliš lákavé prosazovat své vrtochy bez ohledu na jejich skutečný dopad na životy lidí.